Penzion Pod hradem - ubytování Novohradsko

Trocha z historie

Návštěva oblasti Novohradských hor a přilehlých regionů na obou stranách česko-rakouského pomezí znamená návrat do malebného a od jinde běžných nešvarů civilizace zatím do značné míry nedotčeného kraje. Tento zdánlivý klid je však pouhým nánosem nad hlubokou a zajímavou minulostí dávnou i blízkou. Zdejší hraniční oblast byla v posledních létech málo milována. Vladařům z českého vnitrozemí přinášel tento kraj mnohé problémy, lidem se zde těžko žilo a zejména po vysídlení německého obyvatelstva a postavení železné opony jevilo se české pohraničí smutné a špinavé.

Vlastní Novohradské hory leží na pomezí Čech a Dolních Rakous. Jejich zeměpisný název se objevuje poprvé koncem 19. století a počátkem 20.století v dobových průvodcích. V Körberově "Království českém" díle III. se píše: "V nejjižnějším cípu Čech, mezi Šumavou a Českomoravskou vysočinou, rýsují se modrošedé lemy lesnatých horských hřbetů, zvané obecně hory Novohradské."

Česká část hor souvisí na jihu s jejich větší částí – rakouským Freiwaldem – v prostoru státní hranice mezi bývalou osadou Cetviny a silnicí z Horní Stropnice přes osadu Šejby do Harbachu v Rakousku v délce asi 45 km. Celková plocha české části Novohradských hor je 162 km², průměrná nadmořská výška je 809,9 m. Nejvyšší vrchol – Viehberg 1112 m a většina ze 14 vrcholů vyšších než 1000 m se rozkládá na rakouské straně. Jen 3 z nich, a to hory Kamenec 1072 m, Myslivna 1040 m a Vysoká 1034 m, leží na našem území.

Tipy na výlet

• Historicko - naučná cyklotrasa ,,Pamětí Novohradska " cca 46 km - informační panely, které popisují historii jednotlivých míst
• Historicko - naučná cyklotrasa ,, Pamětí Vitorazska " okruh, který je v maximální variantě dlouhý 89 km, spojuje 29 zastávek s informačními panely, které popisují historii jednotlivých míst.
• Historicko - naučná cyklotrasa ,, Pamětí Slepičích hor " - 54 km - informační panely, které popisují historii jednotlivých míst
• Brána Novohradských hor - 6 km dlouhý okruh okolo Benešova nad Černou ( místní flóra a fauna )
• Hojná voda - 3 km dlouhá naučná stezka s 11 zastaveními mezi malým parkovištěm u rozcestí 2km jižně od Hojné vody a Vysokou
• Krajinou humanity - 6 km dlouhá naučná stezka se 7 zastaveními, výchozími místy jsou Chvalkov nebo Kondrač ( věnovaná významným osobnostem humanismu a jejich stopy ve zdejším kraji )
• Řemeslo na řece - 24 km dlouhá naučná stezka z Kaplice do Cetvin, i pro cyklisty ( bývalé mlýny a další památky )
• Údolím Černé - 4 km dlouhá naučná stezka mezi Děkanskými skalinami a Soběnovskou přehradou ( historie, příroda, přehrada )
• Kraví hora - rozhledna
• Myslivna - rozhledna
• Dobrá voda - monumentální poutní kostel, mimořádné výhledy
• Zlatá Ktiš - romantická vodní nádrž u Žofínského pralesa
• Huťský rybník
• Pohořský rybník - romantická vodní nádrž mezi lesy
• Žofínský prales
• Hojnovodský prales
• Kamenný rybník - obrovský hraniční kámen
• Pohoří na šumavě - obnovující se ves, nádherné a zajímavé údolí Pohořského potoka
• Kamenec - nejvyšší hora na české straně Novohradských hor
• Červené blato - naučná stezka cca 3km
• Cetviny - bývalá osada, obnovený gotický kostel P. Marie
• Žumberk- středověká tvrz s expozicí a rozsáhlým opevněním
• Buškův hamr - funkční technická památka
• Říčka Černá - romantické skalnaté údolí
• Sokolčí - zřícenina hradu ve skalách nad říčkou Černá
• Mandlstein - hraniční vrchol na rakouské straně Novohradských hor
• Nebelstein - vyhlídka, horská chata
• Weitra - renesanční domy, přístupný zámek, nejstarší pivovar v Rakousku

Vážení hosté,
na těchto pár stránkách bychom Vás chtěli seznámit s historií a současností Novohradských hor a okolí. Novohradské hory jsou stále neobjevenou oblastí pro mnoho turistů. Hluboké příhraniční hvozdy, čisté křišťálové potoky a říčky, tajemné skalní útvary, hluboká údolí, zapomenuté a zaniklé vesnice to vše je k nahlédnutí na poměrně malém prostoru. Rozloha české části Novohradských hor činí cca. 162 km². Zvláštností Novohradských hor jsou jejich klimatické podmínky. Klima je ovlivňováno hlavně v letních měsících atlantským podnebím a neustálé proudění vzduchu, který je ochlazován přechodem přes alpské vrcholy a proudí dunajským údolím, způsobuje, že i v parních letních měsících je vzduch chladný. Toto ocení hlavně lidé, kteří trpí dýchacími potížemi. Průměrná roční teplota Novohradských hor je 4,3° C a za rok zde spadne okolo 800 mm srážek. Novohradsko patří do největrnějších oblastí jižních Čech, stálá síla větru zde činí více než 3 m/s. Nejstálejší počasí je podle statistik v měsících srpnu a září. Geologicky jsou Novohradské hory součástí Šumavského masivu a v mnohém se Šumavě podobají, např.: náhorní louky a slatě jsou hodně podobné okolí šumavské Kvildy. Hory jsou tvořeny převážně z krystalických hornin – žuly, ruly a svoru. Vznikly vystoupením rovného povrch a jeho následným rozlámáním v souvislosti s alpinským vrásněním. V době ledové erozivní činnost obnažila skály a docházelo k rychlému mrazovému zvětrání a tvorbě tzv. mrazových srubů a kamenných polí. Taková pole jsou vidět např.: na úbočí Kraví a Kuní hory. Několik vrcholů překračuje i 1000 m n. m. Nejvyšší hora Viehberg (1112 m n. m.) leží u městečka Sandl na rakouském území a pod jejím vrcholem pramení jihočeská řeka Malše. Nedaleko odtud také, v těsné blízkosti hranic, se tyčí nejvyšší hora Novohradských hor na našem území Kamenec (1072 m n. m.), která je přístupná z nedalekého Pohoří na Šumavě po neznačené cestě. Na české straně je několik významných vrcholů např. Myslivna (1040), Vysoká (1033), Kraví hora (952), Kuní hora (924). Na rakouské straně to jsou např. vrcholy Tischberg (1063), Ahorstein (1019), Barenstein( 1003). Nedaleko hranic se vypíná vrchol Mandlstein, ze kterého je překrásný pohled do třeboňské pánve. Vrchol je přístupný z rakouské strany. V Novohradských horách pramení na rakouské straně již zmíněná řeka Malše, říčka Černá, nazývaná též Švarcava, pramení na jižním svahu hory Nebelstein. Nedaleko Pohoří na Šumavě se nachází jeden z pramenů Lužnice a na místě zvaném Šance, také poblíž Pohoří, pramení Pohořský potok. Toky byly v minulosti využívány k plavení dřeva a na mnoha místech např . na Pohořském potoce jsou ke spatření části upravovaného toku. Ke zlepšení vodního průtoku při plavení dřeva byly budovány tzv. klauzy. Jedna z klauz se nachází nedaleko Pohoří (Jiřská nádrž). Posledním významným tokem je říčka Stropnice, která pramení na rakouské straně na jihovýchodním svahu Vysoké. Na svém horním toku tvoří několik set metrů státní hranice a protéká sevřeným údolím o značném sklonu (44%) přes osadu Šejby směrem k Novým Hradům. Nejvyšší hodnotou Novohradska jsou lesy (cca 14 000 ha) - původně jedlobukové lesy. Kvalitní jedlové kmeny pro výrobu lodních stožárů byly vyváženy až do Holandska. Dnes je nejvíce ceněno resonančni dřevo pro výrobu hudebních nástrojů. Hodnotu zdejších porostů zachovávají rezervace a chráněné porosty. Největší a nejstarší z rezervací (100 ha) v Čechách a ve střední Evropě je Žofínský prales. Spolu s rezervací Hojná voda byly Jiřím Buquoyem vyňaty z lesního hospodaření a vyhlášeny rezervacemi již roku 1838. Rezervace nejsou přístupné veřejnosti. Další chráněnou oblastí je oblast kolem Stodůleckého vrchu, jež byla v roce 1992 vyhlášena přírodní památkou. Na rozloze cca 50 ha je chráněno vrchovištní rašeliniště původním porostem kleče a rašelinným borem. Poslední přírodní památkou jsou prameniště Pohořského potoka, kde najdeme kromě prameniště i rozsáhlé horské louky s významnou květenou. Dostatek surovin a zároveň dostatek dřeva pro výrobu potaše a dřevěného uhlí se staly základem sklářské výroby na Novohradsku. Výroba skla dosáhla svého vrcholu za vlády rodu Buquyojů. V této době bylo vyráběno rubínové sklo, ale nejvíce se proslavilo sklo hyalitové. Ačkoliv je dnes známo složení skla a technologie zpracování, nepodařilo se již toto sklo vyrobit. Významným prvkem zdejší krajiny jsou rybniční soustavy. Nejvýznamnější je rybník Žár (126 ha). V 16. století byl postaven rybník Byňovský Štěpánkem Netolickým, dále rybník Kapinos, který vybudoval Jakub Krčín, ke kterému se váže pověst, jež souvisí se stavbou Čertova rybníka. Město Nové Hrady, které se mnohému turistovi může zdát jako ospalé provinční městečko, má za sebou bohatou historickou minulost a dnes vlastní mnoho cenných historických památek. Město je připomínáno již ve 12. století založením starého hradu roku 1279 rodem Vítkovců. V roce 1359 přechází do majetku Rožmberků a město se stává centrem jejich panství. Po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 přechází město do držení rodu Buqoyjů a začíná se poněmčovat. Město se rozkládá kolem čtvercového náměstí a jeho nejnápadnější stavbou je buquoyská rezidence, která vznikla v letech 1634–1636, dále radnice s věžičkou ze 16. století a čtvercovou kašnou uprostřed náměstí. Východně od náměstí je jednolodní, původně gotický a po přestavbě renesanční kostel sv. apoštolů Petra a Pavla, který je připomínan již v roce 1284. Původní stavba byla spolu s městem a hradem v roce 1425 zničena husity. Nová stavba byla dokončena až roku 1590. Uprostřed kostelní lodi pod žulovou deskou, byli pochováváni členové řádu servitů. V 17. století byl založen na místě původní fary klášter servitů. Stavba kláštera je v ranném barokním slohu ve tvaru čtyřúhelníku. V přízemí stavby se nachází velká Místnost klášterní knihovny letech byl klášter zrušen a přešel pod k totální devastaci interiéru. servitů. Byla provedena nákladná a klášter byl dne 18.9.1994 znovu vysvěcen. refektář, který je zaklenut valenou klenbou. obsahovala kolem 7500 svazků knih. V 50. správu Pohraniční stráže. V těchto letech došlo V devadesátých letech byl objekt vrácen řádu rekonstrukce objektu, včetně klášterní zahrady Nové Hrady-hrad, byl původně tvrzí, která byla založena roku 1279 rodem Vítkovců, aby chránila stezku Via Bohemia, která vedla z Čech do Rakous. V roce 1359 přechází hrad na dlouhých 252 let do majetku Rožmberků. Hrad má bohatou historii a to včetně husitských válek, kdy byl dobit a vypálen. Byl poškozen výbuchem střelného prachu a roku 1590 dokonce zemětřesením. V roce 1620 daroval císař panství generálu Karlu Bonaventurovi Buquoyovi za jeho zásluhy při porazce českého stavovského povstání. Rod držel panství a Nové Hrady až do roku 1945. V současné době je hrad podrobován opravám a je částečně přístupný veřejnosti. Zámek, jako novodobé sídlo si Buquoyové nechali postavit v letech 1801 -1810. Zámek je postaven v empírovém stylu. Pozoruhodná místnost je okrouhlý salon, zvaný modrý, který má dvě patra a je zakryt bělomodrým pruhovaným plátnem, upraveným na způsob polního stanu. Neméně zajímavý je i divadelní sál, který patřil k nejlepším a největším v českých zemích. Zámecké divadlo bylo roku 1846 upraveno a rozšířeno tak, že divadelní představení mohlo sledovat až 320 diváků. V současné době je zámek ve vlastnictví České akademie věd. Údolí u Nových Hradů, v dávných dobách, stejně jako Nové hrady patřila osada pánům z Landštejna. V roce 1359 přešla osada do majetku Rožmberků. Ze zdejší minulosti je zajímavé správní uspořádání osady. Obyvatelé osady na pravém břehu byli občany města a požívali výhod městských výsad. Dělítkem byla malá říčka Stropnička. Roku 1886 se osada stala samostatnou obcí se 104 domy. Údolí patřilo mezi důležité obce Novohradska. Roku 1592 zde byl založen pivovar a mlýn, v roce 1774 lihovar a v roce 1732 brusírna skla, odkud bylo sklo vyváženo do celé Evropy. Obec je výchozím bodem do Terezina údolí. Terezino Údolí, park byl zřízen v údolí Stropnice v 2. pol. 18. století a byl nazván podle hraběnky Terezie Buguoyové. V parku se nachází řada zajímavých cizokrajných dřevin jako např. : douglaska tisolistá, borovice vejmutovka, liliovník tulipánokvětý , cypřišek Lawsonův. Keřové patro bylo obohaceno výsadbou muchovníku oválného a svídy krvavé. Z původních rostlin zbyla .lipnice l u ční , hvozdík kropenatý a třezalka tečkovaná. Kromě původních domácích rostlin se v parku vyskytuje celá řada rostlin, jež pocházejí z výsadeb a dosud v území zplaněle rostou. V dobách největšího rozkvětu parku zde bylo založeno mnoho květinových záhonů, alpinia a skleník s mnoha druhy tropických rostlin. Park byl obohacen řadou romantických staveb vempírovém stylu např. Švýcarský dům, Lázničky, z nichž se některé nedochovaly (Modrý pavilon, Rybářská chata, Toniččina chata). V roce 1817 byl zřízen na ncce Stropnici umělý vodopád. Voda je přiváděna několik set metrů dlouhým náhonem. Celé Terezino údolí je zpřístupněno vycházkovým okruhem, jenž plní i funkci naučné stezky. Údolí uzavírá tvrz C >n, kterou vystavěl Vilém Pouzar z Michnic v letech 1488-91. Gotická stavba byla původně chráněna příkopem s padacím mostem a mohutnou šestibokou věží. Otec stavitele tvrze sloužil Rožmberkům jako purkrabí, další z držitelů Cuknštejna sloužil na Pražském hradě. Poslední předbělohorský držitel Kába z Rybňan prchnul před císařským vojskem do Třeboně, kde r. 1620 umírá. Tvrz přechází do vlastnictví Buguoyů a v jejich držení je až do roku 1945. V současné době je tvrz v privátním vlastnictví. Stranou Nových Hradů snila na odlehlé samotě vzdálena světu ves Jedlice, dnes tak jako osady Veveří, Mýtiny, Vyhlídky již zaniklá. Důvod v zániku je nutno hledat v poválečném vysídlení a v následném vytvoření hraničního pásma. Roku 1636-39 vybudovala hraběnka Marie Magdalena Buguoyová vodovod, který přiváděl vodu do 3 km vzdálených Hradů . Voda proudila potrubím až do roku 1884, kdy došlo k zásadní rekonstrukci a po úpravách po druhé světové válce dodává vodovod kvalitní vodu dodnes. Zde se měla na konci třicetileté války odehrát významná bitva. Tehdy tu měli Švédové zahrabat svou vojenskou pokladnu a aby nezapomněli, kde se tak stalo, pobili blízko stojící buk hřeby od podkova jiným ostrým železem. Pokladnu mnozí zkoušeli najít a vždy bezúspěšně. Zbytky stromu ještě skutečně stojí.Naše kroky nyní zamíří do nejkrásnějších částí Novohradských hor. Dobrá Voda, podnětem k založení poutního místa, bylo vidění selského synka v roce 1701. O pět let později byla na místě pramene postavena kaple. Kaple nestačila přijímat početné zástupy poutníků, a tak v letech 1708-1715 bylo přikročeno ke stavbě kostela v barokním slohu, se kterým se zároveň postavila rezidence, fara, špitál a lázně. Místo nabývalo na významu jako známé poutní místo. Jenom v letech 1757-58 se přišlo poklonit před obraz Panny Marie Utěšitelky přes 60 000 poutníků . Pod terasou kostela vytéká z potrubí pramen léčivé vody a pověst praví, že kdo si načerpá vodu a před východem slunce stačí dojít na blízkou Kraví horu a v prvních paprscích vycházejícího slunce omyje svoji tvář, zůstane věčně mladý. Hojná Voda bývalé lázeňské městečko ležící na úpatí Kraví hory. Ves je zmiňována již v roce 1553 a v roce 1564 zde byl podle pověsti objeven léčivý pramen, okolo kterého byly založeny malé lázně, které se nazývaly Vilémova Hora. V lázních se léčili oba poslední Rožmberkové, španělský velvyslanec Spinola, hrabě Zrinský, příslušníci rodu Buguoyů a na letní pobyty sem zajížděl spisovatel Zikmund Winter. V poválečném období byla ves částečně zničena i s kostelem svaté Anny, z níž se v současné době zachovala pouze čtyřboká zvonice. Ve vsi se nachází několik pramenů, jejichž vývěry jsou zachyceny. Místo je velmi dobrým výchozím bodem na Vysokou, Kraví a Kuní horu a k bývalým pěším přechodům s Rakouskem, kde jsou dobře zachované historické hraniční kameny. Z Hojné Vody se vydáme směrem do Starých Hutí, kde již v 16. století stávala sklářská huť . V tomto prostoru je několik zaniklých osad např.: Nové Hutě , Starý Holand. Z osady Černé údolí, která je známa výrobou černého,červeného a mramorového hyalitového skla, lze okolo bývalé signálky dojít směrem k osadě Žofín, kde byl postaven počátkem 19. století lovecký zámeček, jehož stavitelem byl hrabě George Buguoy, který byl v 80. letech na popud Pohraniční stráže srovnán se zemí. Stavba byla položena v nádherné lesní končině, jejíž součástí je i dochovaný Žofínský prales. Známá byla Žofínská "Královna jedlí", která byla zlomena při prudkém poryvu větru v roce 1975. 425 let starý strom byl 51 m vysoký a obsahoval 44 m krychlových dřeva. Okolo Žofína se nachází několik plavebních nádrží - klauz. Největší z nádrží je Huťská nádrž, kde se nacházela huť na zpracování a výrobu skla. Od této nádrže se můžeme dostat do Pohorské Vsi a dále do Pohoří na Šumavě. Pohoří na Šumavě ves založená v sousedství skelní ch hutí patřila k panství a proslula malovanými obrázky na sklo. Obyvatelé Pohoří v lese, zemědělství a skelných hutí. V roce 1783-91 zde byl kostel sv. Panny Marie Dobré rady. V roce 1790 byl Pohoří udělen znakem. Ve městě byl založen lihovar, lihopalna a hamr a v roce v Pohoří založena pošta s telegrafem a veřejným telefonem. V oatřilo k Pohoří 186 domů se 1323 obvvateli. Pro Pohoří se stalo kolem roku 1700 N ovohradskému se zabývali prací vystavěn barokní statut města se 1887 byla těchto letech osudným. že leží v těsné blízkosti hranic. Po skončení 2. světové války bylo odsunuto německé obyvatelstvo a nastalo postupné chátrání. V roce 1955 stálo již jen 23 domů se 72 trvalými obyvateli. Po rozšíření hraničního pásma zaniklo Pohoří úplně. Po revoluci bylo toto místo znovu zpřístupněno lidem. Zůstalo zde v troskách několik domů a 30. května 1999 se těsně před rekonstrukcí zřítil kostel sv. Pany Marie Dobré rady. Z Pohoří je možno se vydat na jeden z nejvyšších vrcholů, a to Kamenec jehož vrchol se nachází nedaleko hraničního milníku č. III-57. Zde můžeme opět narazit na pozůstatky bývalého stavení. V tomto prostoru v místě zvaném Na šancích dojdeme na trojmezí Čech, Horního a Dolního Rakouska, kde najdeme 2.8 m vysoký trojboký barokní hraniční sloup z roku 1661. Nalézt tento hraniční mezník, vyžaduje jistou dávku orientačního smyslu a umění číst mapu, neboť se jedná o opravdu odlehlé a pusté místo. Dále je možno navštívit vrch Myslivna, jehož . název dobře odpovídá skutečnosti, protože se zde nachází opravený objekt LČR. Ze skalky poblíž hájenky se otevírají krásné výhledy západním směrem. Byl zde postaven vysílač, který rovněž slouží jako rozhledna. Pohoří pomalu opustíme směrem k Pohořskému rybníku, který sloužil jako jedna z osmi klauz pro plavení dřeva. V minulosti měl daleko větší plochu a objem, když se koncem 16. stol. protrhly jeho hráze, bylo vzniklou povodeň možno pozorovat až v Praze. Mineme bývalé vaziště vorů Baronův most a po silničce se dostaneme do dřevařské osady Leopoldov, která byla založena v r. 1750. Z Leopoldova pokračujeme do Pohorské Vsi dříve Terčí ves.Ves vznikla v 18. století a v roce 1787 zde byl postaven barokní kostel sv. Linharta, který je dnes v dezolátním stavu. Z kostely zasvěcené sv. Linhartu se můžeme v oblasti Šumavy a okolí setkat jak na české, tak na bavorské straně. V těchto krajích jej lidé ctili jako patrona pastýřů a chovu dobytka. V této části horskou část Novohradských hor opustíme a na pár řádek se přesuneme směrem do podhůří k Trhovým Svinům. Trhové Sviny se poprvé připomínají r. 1260 jako obec z hradem,který byl však v 15 století zbořen a v roce 1359 se staly součástí rožmberského panství.Z historických památek stojí za povšimnutí kostel Nanebevzetí Panny Marie. Dnešní podoba pochází z pozdně gotické přestavby z 15. století.Většina historických památek města byla v minulosti zničena požáry. Jižně od města stojí význačné poutní místo kostel Nejsvětější Trojice, který patří mezi skvosty českého baroka. Kostel byl postaven podle návrhu K. Dienzenhofera v letech 1708-171 O na místě starší kaple. Kostel má půdorys šesticípé hvězdy a v rozích jsou kapličky s věžemi. Nedaleko kostela je studánka, nad kterou je trojboká kaple z 1. pol. 19. století. Mírně radioaktivní voda údajně nezamrzá. Lesní stezkou směrem k Trajerů mlýnu je možno dojít technické památce k Buškově hamru. Rekonstruovaný hamr nabízí pohled na těžký život a práci starých hamerníků. Trhové Sviny mohou být i výchozím bodem na návštěvu Slepičích hor. Tak je nazývána nejvyšší část Novohradského předhůří.Tento žulový masiv tvoří hrnet s výraznými zlomovými svahy, četnými skalami a balvany, který je pokryt převážně smrkovými a borovými lesy.Výrazné jsou tři vrcholy, nejvyšší Kohout /870/ Vysoký KámenSlepice /865/ a Besednická hora /753/. Pozoruhodné jsou Andělské schody, které tvoří 100 kamenných stupňů, které míří na vrchol Slepice. Kamenné stupně prý mají původ v dávných keltských časech. Nyní se vrátíme směrem k Údolí a to do Žumberka. Žumberk byl založen kolem roku 1250 jako gotická tvrz.Tvář tvrze ovlivnil rod Pouzarů z Michnic, za jejichž panování prošla tvrz renesančními úpravami. Jindřicha Pouzara připomma náhrobní deska a obraz v místním kostele sv. Jana Křtitele. Po jeho smrti přechází tvrz do držení Petra Voka z Rožmberka, který ji za symbolickou cenu přenechává svému sekretáři Theobaldu Hockovi a jeho strýci Janovi, kteří byli obviněni z zfalšování císařského majestátu a přišli o veškerý majetek. Po bitvě na Bílé Hoře se majetku zmocňují Buguoyové a panství ztrácí svůj význam. Dnes je tvrz využívána jako muzeum lidového malovaného nábytku. Naše malé putování uzavřeme u Žárského rybníka. Rybník patří k nejstarším v Čechách aje zmiňován již v roce 1221. Rybník byl v roce 1539 přestavěn a znovu naplněn.V 16. století jej Jakub Krčín propojil stokou s ostatními rybničními systémy. Zajímavou součástí rybníka je jeho ostrov, na němž zřídili Buguoyové v 18.století okrasný park.Uprostřed ostrova stával zděný letohrádek, od něhož vybíhaly aleje a různé cesty, které křižovaly ostrov. Přístup k ostrovu denně zprostředkovávaly čluny. Bylo by ještě mnoho co napsat o této krásné krajině ajejím okolí, a proto je mnohem poučnější poznat tyto krásy na vlastní oči a to pěšky nebo na kole, přičemž tyto -řádky mohou být Vaším průvodcem.

Motto: Po mnoha polních cestách jsem kráčel, abych pak unaven usedl k prostým stolům ve vesnických hospodách, před nimiž voní kvetoucí lípy, postál v kostelním šeru před tvářemi madon a na starých místech vyslechl z ticha dávná svědectví o lidech, jejichž jména a děje zasypal čas pískem zapomnění ...